Lidská podstata

Co je lidskou podstatou?

Za touto otázkou se lidstvo urputně pachtí kam jen paměť dosáhne. Dychtivě čteme stohy knih, přehrabujeme se v dějinách a toužíme najít pomyslný svatý grál přeplněný pravdami a tajemstvím. Které snad mohou zřít jen vyvolení. Tajně doufáme, že právě my jsme jedni z nich.

Avšak při té dlouhé a náročné cestě jen ne mnoho z nás dokáže vidět, v té záplavě lží a hromad uměle předhozených teorií, tu po staletí hledanou čistou pravdu. Jsou tito jedinci snad vyvolení? Ne, tito lidé zůstali i přes obrovský nátlak systému sami sebou.

Při narození každého z nás jsme tuto pravdu všichni věděli, byla součástí nás samých. Věděli jsme jak žít teď a tady,minulost nás nesvazovala a budoucnost neomezovala. Žili jsme každý den, každou minutu i vteřinu přítomným okamžikem.

A pak se něco stalo, náš život, naše podstata bytí se začala měnit. Všichni kteří byli součástí našeho dětství to prý s námi mysleli dobře, já tomu i bez pochyb plně věřím. Proč také ne? Vždyť to byli naši rodiče, příbuzní, učitelé........A ti všichni to dělali s upřímným přesvědčením, že činí vše jen pro naše nejvyšší dobro.

V podstatě oni vlastně ani nemohli jinak. Jejich myšlení už dávno bylo nakaženo pravdami o tom co se smí či nesmí, o tom co je správné a co není, o tom jak se máme chovat a jak ne, o tom co máme cítit a co nesmíme cítit, o tom jaké máme mít sny a o čem nesnít, o tom kdo můžeme být a kým raději ne. To vše nám programoval systém, který opět vymyslel člověk.

A tak se z lidské podstaty, z naší jedinečné a dokonalé lidskosti bytí, stal vězeň, uvězněný ve falešném systému vzorců a vyumělkovaných pravdách o samotném žití. Lidé nejsou těmi, kdo ve své podstatě jsou.

Každý z nich má pomyslnou masku na své tváři a hrají podivnou hru, kde nikdo si nemůže být vůbec jistý, s kým má vlastně tu čest.Byli jsme v taženi do hry, kde lživě vyhrává ten, kdo nejlépe pohřbí svou pravou tvář. Lidé marně čekají na tuto výhru v podobě štěstí, velké lásky a blahobytu.A však zapomněli, pro velkou zář vítěství, že touto cestou se to nikdy nemůže stát.

Každá čistá duše, která přichází na tento svět, po určité době nabalování těchto iluzí, lží a bludů, se nenápadně ale nepřetržitě vzdaluje od své podstaty. A ve chvíli kdy už tato duše neunese tíhu toho hnusu,se musí něco stát. Duše onemocní, nebo se zhroutí na samotné dno. 

Pokud dojde k uvědomění co je její podstatou, navrátí se spět ke zdroji, zpět ke své přirozené podstatě bytí.

 Pravdou je - žít plně a vědomě právě teď a tady, žít upřímně a čistě v přítomném okamžiku.Jednoduše být, být sám sebou za všech okolností. To jsem JÁ a JÁ jednoduše JSEM.